Přijde mi, že se mi poslední dobou nakupila spousta takových těch "slaďáren" , které si chci už hrozně dlouho přečíst a teď už jenom čekám na to až mě přestanou bavit. Knížce Mé sladké šestnácté století bych ale s klidem nasadila korunu pro tento žánr.

Hlavní postava je Cat. Dcera slavného režiséra a matky herečky, kterou provází samé romantické skandály. Proto žije jenom s otcem a jeho otravnou přítelkyní, která se pořád směje a teď jí chce navíc ještě uspořádat narozeninovou party na oslavu jejích šestnáctin, kterou by vysílala televize. Cat se ale celý život snaží být neviditelná a do tohohle světa nepatřit.
Jede s nimi na dovolenou do Florencie, jejího vysněného města, kde se pokusí alespoň nachvíli utéct své nevlastní matce a nákupům. Při procházení jejím vysněným městem ale narazí na cikánský stan. Vejde do něj a když zase vyleze, už není v 21. století. Nikde nejsou slyšet motory aut a turisté někam zmizeli. Přenesla se do své vysněné doby. Do renesanční Florencie.

Vím, že jsem si tuhle knížku měla půjčit alespoň o tři roky dřív a líbila by se mi mnohem víc. Byla to s prominutím taková blbost (i když hezká). Slavná holka, bez kamarádů, introvertka. A potom je zrovna ona vybrána, aby se na několik dní přesunula do minulosti, kde si hned najde spoustu kamarádů a osudovou lásku?
Četlo se to sice rychle a nemůžu říct, že mě to nebavilo. Je to totiž hrozně chytlavé, ale občas to postrádá smysl.

Nechci po knížkách, aby měli hluboký význam a ponaučení. Nemusím o nich přemýšlet několik týdnů, ale opravdu bylo celoživotním posláním cikánky, vzít Cat do minulosti, aby si uvědomila, že má ráda svoji nevlastní mamku a že svět je vlastně tak nějak růžovější než si myslela? (omlouvám se za spoiler).

Když jsem knížku četla, líbila se mi, ale teď prostě nemůžu jinak, než se vypsat ze všeho, co mi na ní vadilo (a že toho bylo docela dost).
Knížku jsem si vypůjčila především proto, že jsem kolem ní chodila už hrozně dlouho a když jsem se teď po dlouhé době podívala do knihovny a viděla jsem ji tam, přišlo mi jako dobrý nápad si ji konečně vypůjčit a přečíst.

Nakonec bych řekla, že to dobrý nápad byl. Asi už nebudu číst další díly, protože mě za 1) Moc nezajímá co se stane dál a za 2) Jsou knížky, kterým věnuji svůj čas mnohem raději.

V dnešní recenzi už upřímně ani nevím o čem dalším bych se měla rozepisovat, protože tohle je všechno co jsem ke knížce říct chtěla. Je to oddechovka od které nemůžete čekat moc a bude se vám líbit přesně tak dlouho jak ji budete číst. Takže vám ji doporučuji i když už vás zrovna není 16.

Budu moc ráda na všechny vaše názory v komentářích ;)

P.S. Minimálně jsem se zamilovala do Florencie