No a už konečně k rozhovoru s Azzie, bloggerkou, která píše knihy/povídky. Užijte si to a nezapomeňte napsat jestli se vám tento nápad líbí....

Od doby, kdy jsem už pořádně uměla psát a číst. Tehdy jsem začala vymýšlet a snažit se psát, pořádně jsem psát ale začala až na konci patnáctého roku, což je teď tři roky zpátky. Vždycky jsem měla ale takové to nutkání vymýšlet vlastní příběhy a zaznamenávat si je, prožívat příběhy společně s postavami... a byl to můj svět, můj únik z reality, který jsem vždycky moc potřebovala.

2) Kolik si jich tedy dohromady napsala?

Neoznačuju je za knížky, ale dohromady kolem padesáti povídek, některé ale nejsou úplně kompletní. Moje nejdelší povídka obsahuje už skoro dvě stě stran... takže už to knihou trošku zavání, ale i tak ji stále označuju jenom jako povídku. Na označení KNIHA si netroufnu, což bych řekla, že je u nás pisálků tak trošku normální :-)

3) Prý píšeš i na wattpad a na svůj blog. Popíšeš prosím jednu ze svých knih? (+odkaz)

To píšu. Původně jsem psala jen na blog, ale Wattpad se mi zdá jako skvělé místo pro povídky a objevování nového čtiva, takže jsem se nakonec trošku rozšířila i tam. Můj blog se příhodně jmenuje World of Fantasy Stories (http://world-of-fantasy-stories.blog.cz/) a byl původně založený jen pro povídky, dnes už je tam toho mnohem víc. 

Co se týče popsání té jedné povídky... dejme tedy tu moji nejrozsáhlejší. Je to povídka rozdělená na tři části, její název je Mistr. Původně jsem ji zamýšlela jako kratší povídku s vrahy a lehce brutálním podtextem, ale nakonec se přeměnila v moji velikou srdcovku a celý námět jsem asi pětkrát změnila, než jsem zůstala u jediného. Hlavními hrdiny jsou bratři Seth a Stephen, společně s mladou studentkou umělecké školy Clarou. Oba bratři pocházejí z rodiny, ve které se prakticky nesou z generace na generaci nutkání zabíjet a podivné sklony k napravování společnosti, které už původně vyústily v podivnou rodinnou aktivitu - společně vyhlížejí lidi, kteří se nějakým způsobem prohřešují proti společnosti a potom je unášejí se záměrem jim dát takovou lekci, že už budou dokonale vzorní. V opačném případě lidé končí mrtví a celý koloběh vesele pokračuje dál. I Clara se dostane pod jejich hledáček, ačkoliv o jejím prohřešku nikdo z rodiny neví. Jeden z bratrů v ní uvidí cosi jako možnou spřízněnou duši a díky pokřivenosti svého cítění si ji jednoduše přivlastní, čímž se rozeběhne koloběh krutých, brutálních i dramatických událostí. 

4) Máš někdy chuť s tím skončit?

Někdy. Jsem dost snaživá a psaní mě opravdu baví, ale jakmile člověk jednou okusí sladký pocit opojení z toho, že má nějaké čtenáře a potom je ztratí, celkem to zamrzí, což byl jednou důvod k mojí touze skončit. Asi teď vypadám jako pěkná husa, ale bylo to prakticky o tom, že jsem nemohla najít svojí chybu. Čtenáři byli, ale nikdo z nich neřekl to, co se jim najednou nelíbilo - a proto jsem už neviděla v psaní smysl, protože v dnešní době snad každý druhý člověk napíše jenom: ''pěkné'' anebo tak. Z toho se ale člověk němá šanci nijak poučit. 

5) Ukazuješ své výtvory i přátelům, nebo je to jenom tvoje soukromá záliba?

Jako mladší jsem se o to snažila, ale díky nezájmu jsem to vzdala. Teď už to nedělám vůbec - přijde mi dost zvláštní, že by mi takhle měl někdo známý nahlédnout do hlavy, protože jedině při psaní jsem to skutečně já. Do každé povídky dávám střípek sebe samotné a vydávám ze sebe maximum, protože to, co píšu... je prakticky můj odkaz. Zůstane to tady po mě, pokud to někdo nesmaže. A tak chci, aby to nějak vypadalo :-D 

6) Já vím, že vydat knihu je docela dost složité, ale nemáš někdy chuť se na všechny vykašlat a prostě si ji vydat?

Strašně ráda bych vydala knihu! Jako knižní blogerka, snílek a pisálek to beru jako svůj veliký sen. Bohužel je to vydání tak těžké a pro většinu pisálků i nemožné, že na to po většinu času radši ani nemyslím. Chce to hodně dřiny, pokud to člověk s psaním myslí vážně. A většina pisálků stejně nikdy žádnou knihu nevydá, takže je lepší se na to prostě nevázat. 

7) Podporují tě hodně tví "fanoušci"?

Podporovali, teď už moc čtenářů nemám. O to víc mě potom dokáže naštvat, když si někdo na Wattpadu stěžuje, že má JENOM 1000 přečtení a 50 votes. Opravdu lidi? Každé přečtení a hlas je skoro jako požehnání, měli byste si toho vážit :-)

8) Kdyby mohla existovat jenom jedna kniha..., která by to byla?

Jedna kniha? Tak to opravdu nevím.

9) Máš nějaký vzkaz pro lidi co to teď čtou? Pokud chceš napsat ještě něco, na co jsem se neptala v otázkách tak to prosím napiš sem :)  

Chci poděkovat za pozornost, kterou jste tomuhle textu věnovali ^^ A taky bych chtěla vzkázat dvě věci. Pokud vás psaní baví, tak jednoduše pište, piště, pište a pište. A važte si každého čtenáře, protože se díky nim posouváte dál :-) 

Měj se hezky a užij si víkend,
Azzie

Děkuji moc za rozhovor.

Angee.