Sára žije se svým tátou už na kolikáté adrese. Při každém stěhování s sebou sbalí své dva deníky, pravý a falešný, kytku a krabici plnou důležitých věcích jako jsou dopisy od mámy co se zbláznila.
Asi vás teď napadá, co je to za šílený příběh. Tuhle domněnku vám já nemůžu potvrdit ani vyvrátit. Taková prostě knížka A co když jsem blázen je.


Sáře je právě 12. Věk, kdy by podle ní měla mít každá holka propíchnuté uši a měla by si dát s klukem franzouzáka. Což jsou taky její plány na léto, které se ale neuskuteční pokud bude muset strávit prázdniny u své babičky. Naštěstí je tu Charllotte. Dívka od naproti, které je Sářiným velkým vzorem. Je krásná, má asi milion bot a hlavně rozumí všem holčičím věcem. Sára k ní má chodit každý den na hlídání.
Najednou jsou všechny cíle dosažitelnější, ale Sáru trápí i jeda trochu odlišná věc než její spolužáky. Co když je blázen po mámě? Ono mluvit se svou kytkou, psát dopisy muži, který neexistuje (Atikus Finch - Jako zabít ptáčka) a postávat před domem na pařezu není přece jen úplně normální.


Antonace slibuje velice zajímavou knihu, ale když jsem ji otevřela a začala číst tak jsem nejprve musela přemýšlet o tom, jestli si z čtenářů nedělá autorka srandu a nebo jestli knížka vážně není určená hlavně mladší kategorii. Po začtení mě ale tahle myšlenka opustila a teď si myslím, že není vhodná jenom pro 11ti leté děti, ale i pro všechny ostatní.

Sára mi přišla jako vcelku milá osoba, která svůj osud zvládá ještě docela dobře. Slova co nezná si stále hledá ve slovníku (její "...což je moje nové oblíbené slovo" lezlo na konci už trochu na nervy). Trochu mě mrzí, že v knížce víc nerozvedli její vztah s kytkou. Odkud jí má a proč si s ní povídá.


Téhle knížce vděčím za to, že mě přivedla k další knížce, která se jmenuje "Jako zabít ptáčka" a momentálně jí čtu.

Nevím jestli jsem měla od knížky čekat nějakou hlubší pointu, velkolepější rozuzlení nebo uzdravenou matku, protože by mi asi dalo větší důvod potom ještě půl dne sedět u hrnku s čajem a přemýšlet o tom. Knížka, ale vyloženě neskončila nějakým koncem pro tuhle situace, ale prostě jednoduše začátkem jiné etapy jejich životů. Autorka vám nevecpe do tváře, že všechno bude v pořádku, protože to tak prostě nebude. Sára a její otec si ponesou následky celý život.