Znáte ten pocit, když se vám nějaká knížka doopravdy líbí a baví vás, ale hrozně se vám její táhne? Ten pocit jsem totiž měla u čtení Percyho a nakonec jsem ho četla déle než týden i když byl vážně super.

Percy je dvanáctiletý kluk, kterého vyhodily už z několikáté školy v řadě. Je to dyslektik a díky hiperaktivitě se velice často dostává do potyček s různými spolužáky. Podezření, že s ním něco není v pořádku (jinak než obvykle) začne mít, když zabije svou učitelku, která se proměnila ve stvůru a všichni spolužáci tvrdí, že je nikdy nikdo s takovým jménem jaké měla neučil.
Brzy se mu odhalí svět bohů a tábor polokrevných, kde se setkává s jejich potomky. Teprve se rozkoukává, když zjistí, že si většina olympských bohů myslí, že Poseidón využil Percyho, svého syna, k tomu aby ukradl Diův blesk. Percy se tedy musí s přáteli vydat na výpravu aby zabránil válce a dalším nepříjemnostem.

Konečně nějaká knížka, kde hlavní postava není ze všech nejdokonalejší úplnou náhodou!! Percy k tomu má za 1. "předpoklady" za 2. Často prostě jenom využije situaci, aby nad někým vyzrála za 3. jeho přátelé nejsou tak neschopní a občas jsou v něčem trochu lepší. Přes chytré myšlenky a plány je tam jeho kamarádka Annabeth, dcera bohyně moudrosti.
Prostě každá z hlavních postav má něco v čem vyniká nad ostatními (jsou to polobozi no) a Percy není ten, kdo stojí nad nimi a všichni mu slouží.

Staré řecké báje a pověsti jsem četla už před pěkně dlouhou dobou a v této knížce jsem si je zase trochu osvěžila. Všechno je osekané o spoustu detailů, ale uvědomíte/vzpomenete si na spoustu souvislostí z Řecké mytologie, které vám předtím třeba unikaly.

Byla jsem dost překvapená, když jsem zjistila, že v knižním vydání je Percymu teprve dvanáct. Byla jsem před tím zvyklá na Logana Lermana, který ho ztvárňuje v knižní adaptaci jako staršího, ale dost rychle jsem se s tím smířila a nevadilo mi to.