Noahovo neviditelné muzeum se skládá z úžasného světa uvnitř, kde se spojuje kouzlo jeho osobnosti s obrovským talentem a úsilím vydat ze sebe při kreslení všechno a z trochu nepadnoucí kůže kluka, kterého šikanují a jehož jediný spojenec je třináctileté dvojče Jude. Teda alespoň donedávna bývala. Teď se drží hlavně s partou surfařů, kteří jsou o tři roky starší než ona a se svýma sršníma kamarádkama. Neulehčují mu to ani její neustálé hádky s mamikou, kterou si Noah kousek po kousku přetahává na svou stranu díky svému talentu.
Pak se ale objeví kluk Brian a všechno se změní. Je první, kdo ho přijme takového jaký je. Ví co má říkat a poprvé se cítí ve své kůži. No má vlastně ještě trochu jiný pocit...

Jude je šestnáct a od toho co její matka zemřela opovrhuje svým mladším já, které nosilo krátké sukně a rudou rtěnku. Už nikdy se nemůže usmířit se svou matkou od které slychavala větu "vážně chceš být" touhle holkou až moc často. Její duch jí navíc neustále pronásleduje. Chodí totiž na prestižní výtvarnou školu kam se ale neměla dostat ona, ale její mnohem talentovanější bratr. A tak jí její matka nedá pokoj a ničí všechno co vytvoří. Jude se po její smrti uzavřela před světem. Krátké rozevláté šaty, které jí naučila šít babička vyměnila za pytlovité velké mikiny, ze kterých kouká vždycky nějaká cibule pro štěstí a její dlouhé blonďaté vlasy zmizeli v nenávratnu. Ale možná že je jeden způsob jak si ducha matky usmířit.

Jak jste asi (ne)pochopily tak příběh se skládá z dvou pohledů. Třináctiletého Noaha v době, kdy je podivín, kterého zajímá jenom kreslení zatímco jeho sestra se stará jenom o kluky a z období kdy jim je šestnáct a všechno se otočí kvůli smrti jejich matky. Zatímco Noah začne žít a přestane být tak trochu mimo, Jude - vypravěčka této části - se ukryje před světem s biblí své babičky a jejím duchem před životem který vedla dřív.

Asi to moc nezní jako romantický příběh co? Věřte mi, že opak je pravdou.
 Příběh provází Noahovo uvědomování jeho orientace - s tím se teď mimochodem v knížkách setkávám dost často - které je provázeno řadou nepříjemných věcí a předsudků a Judiina cesta ke štěstí, konci bojkotu kluků a hlavně odpuštění si. Vlastně její a Oscarův osud je až trochu moc přeslazený. Občas mi přišlo, že by stačilo jenom trochu ubrat a já bych nemusela přemýšlet jestli by to mohlo byt ještě víc romantický (jo, nenapadlo mě nic jiného čím to popsat 😃). Ale třeba jejich první setkání bylo podle mě jedno z nejhezčích částí knihy.

Nejraději bych vám tady ted vyprávěla o Judiině mamce a všech souvislostech, ale nechci vás obrat o zážitek ve čtení.
Abych byla upřímná tak jsem každou další kapitolu měla novou teorii jak se příběh bude dal vyvíjet a autorka mě vždycky dokázala mile překvapit.
A samozřejmě nemůžu opomenout obal, který se  moc povedl.

Pokud nejste moc na romantické knížky tak asi tušíte co vám poradím. Já jsem chvílemi musela přivírat knížku než jsem se znova dokázala vrátit ke čtení té či oné situace a jestli na tohle nejste tak asi nejste na celou knihu. Všem ostatním ji ale můžu jenom vřele doporučit, protože Jandy Nelson píše ty nejhezčí příběhy, které mají i myšlenku, kterou mnoho knížek v této době postrádá.