Já nejsem neviditelná je podle mě hodně moc pozoruhodná kniha. Skládá se totiž z neuvěřitelně naivní a smyšlené zápletky, kolem které je spousta myšlenek a zajímavých věcí, které za to stojí.

Laureth Peaková je šestnáctiletá dívka, která je od narození slepá. Svůj handikep tedy vlastně ani nemůže vnímat jako nějaké omezení, protože nikdy neviděla barvy a svět jako ostatní. Její tatínek je spisovatel. Dřív byl slavný a psal veselé knihy, potom se ale pustil do depresivnějších děl a od té doby slýchal jenom samé dotazy od fanoušků jestli zase začne psát jako dřív. Ten už ale několik let pracuje na té knize. Tak vždycky říkají velkému dílu které chytá. Jednou odjede do Evropy, nejspíš do Švédska, kvůli nějakému výzkumu ohledně psaní. Laureth, která se stará o jeho korespondenci s fanoušky, ale obdrží dopis podle kterého se našel jeho deník, který normálně nedá z ruky v New Yorku. Je vystrašená a bojí se o tátu takže sebere sedmiletého brášku a jeho plyšového kosa Stana a vydají se na cestu přes moře do Ameriky najít tátu.

Prostě je to tak naivní zápletka, že víc to asi nejde ne?! Souhrou neuvěřitelných náhod - koincidencí - se dostanou dvě nezletilé děti a plyšák Stan přes všechny možné letové kontroly a v New Yorku jdou vyzvednou tátův deník. Žádný jiný plán by nebyl? Ne. Všechno je to za pochodu. A vůbec neřešíme, že starší z těch dvou nevidí.

Laureth působí hrozně inteligentně a díky této knize jsem získala úplně jiný pohled na všechny nevidomé. Asi není úplně objektivní, protože se skládá jenom z přečtení této knížky (a z návštěvy neviditelné výstavy :D). Každopádně na mě hlavní postava Laureth dokázala zapůsobit...Až na to jak se hloupě chovala... Ale aspoň si to na konci uvědomila...Takže jí to nejspíš odpouštím... :)
Její bráška Benjamin jí se vším pomáhal i když mu bylo teprve sedm let a provázel ji neznámým New Yorkem. I když samozřejmě nejlepší postava ze všech byl jeho plyšák/kos Stan :) :).

A teď k tomu hlavnímu co mě na knize zaujalo. Laurethin táta pracoval na knížce, která byla založená na koincidencích.
A co to je? Představte si, že třeba jdete domů a zrovna myslíte na kamarádku, kterou jste už dlouho neviděli. Zahnete za roh a narazíte na ni. Nebo třeba myslíte na lososa a potom uvidíte plakát lososa. To jsou koincidence pokud jsem to správně pochopila. Celá knížka je věnována nejenom tomuto tématu, ale rozebírá se v ní spousta věcí, které jsou sice složité, ale lehce je díky slovům autora dokážete pochopit.

Konec knížky je jak jinak než jedno velké klišé. I přes to všechno mi ale tenhle velký nedostatek v podobě hrozně naivního příběhu nevadil kvůli všemu co jsem se z knihy dozvěděla. Přečetla jsem ji za necelé tři dny a pořád jsem se k ní musela vracet. Je napsaná čtivým způsobem a už teď uvažuji o tom, že si ji koupím domů. Můžu jenom říct že byla skvělá. Obrovské klišé ve kterým se skrývá velký příběh.