Na začátku recenze bych vám dala dvě rady:

1. Knížka je napsaná ze dvou pohledů (a střídá se to po kapitolách).
2. Malá písmena na začátcích vět nejsou v téhle knize chyba v textu.

Pokud si bod číslo 1. uvědomíte dřív než po první čtvrtině a s radou č. 2. se nějak smíříte, můžete si v klidu přečíst knížku Will Grayson, Will Grayson.

Abych to ujasnila tak já jsem o výše zmíněných věcech neměla vůbec tušení, takže jsem byla nejdřív naštvaná na editory (nebo ty co mají v ruce knihu před tím než jde do tisku), protože si nevšimli toho, že jim v některých kapitolách úplně vypadly velká písmena a potom na sebe, když mi asi po čtyřech kapitolách nechápání došlo, že kniha je psaná z dvou pohledů - od dvou Willů Graysonů-vážně mi to vůbec nedošlo :D.

Můj oblíbenější Will byl ten, kterého Will Grayson(dost zmatené co?) nazýval t.d.W.G. (ten druhý Will Grayson). Ten proplouval svým životem na střední jak jenom to šlo s pomocí svých dvou pravidel a s kamarádem Drobkem.
Drobek vlastně vůbec není drobek. Je to spíš takový obr, který je zároveň gay a absolutně nenapravitelný co se týče toho se každý den zamilovat. Jeho největším snem je uskutečnit muzikál o něm, co sám napsal a jmenuje se Drobkův tanec. Potom ale potká Willa Graysona.
Svede je k sobě vlastně náhodné setkání dvou lidí se stejným jménem a jedna falešná občanka, ale to stačí a on mu hned padne do oka a tak se i přes Willovu stydlivost dají dohromady. Několik dalších dní si posílají zamilované zprávy a jejich vztah je prostě dokonalý.
Will má ale od mala problémy s depresemi na které bere prášky a celkově trpí pocitem méněcennosti. I z toho důvodu se rozhodne vztah nakonec ukončit i když má Drobka rád.

Pokud bych měla víc rozepsat charaktery postav tak bych asi řekla, že to byli takoví ti typičtí středoškoláci, kteří se buď straní lidem (a myslí si, že jsou neviditelní) nebo jsou až moc výstřední. Ujíždí na staré muzice(NEUTRAL MILK HOTEL) a zajímají se o vědu a mrtvou kočku, která vlastně mrtvá není.
Oba dva Willové Graysonové se podle mě spíš lidem stranili a měli tak trochu vlastní svět. Každý měl jiné problémy a jiné radosti a přesto si byli v něčem co nedokážu přesně popsat hrozně podobní. Tak to bylo se všemi postavami v této knížce. Byly spojeni něčím, čeho si jenom těžko všimnete, ale víte, že to tam je.

Doufám, že už jste pochopili, že od této knížky můžete čekat hodně věcí, ale rozhodně ne žádné klišé. Pokaždé, když čtu další knížku od Johna Greena, tak si říkám, že tentokrát už mě určitě nebude bavit a že se mi prostě jeho tvorba okouká. On ale pokaždé přijde s někým originálním a nečekaným což je pro mě ujištění, že ty knížky od něj (které si už vydobyli vlastní místo v knihovně) stálo za to kupovat.